Pocty Jane Russell a Richardu Conteovi

Letošní pocty jsou zasvěceny dvěma hereckým osobnostem, které shodně vystoupaly ke slávě v polovině 40. let a na vrcholu se udržely do konce následující dekády. Jane Russell (1921–2011) se stala hollywoodským sex symbolem poté, co ji producent Howard Hughes obsadil do kontroverzního westernu Psanec (1943). Film i na něj navázaná skandální propagační kampaň akcentovaly hereččino spoře oděné tělo a byly to právě tělesnost, vyzývavost a sensualita, které se staly klíčovými ingrediencemi jejího hvězdného obrazu i pro další období. Nejikoničtějším filmem Russell se stal v 50. letech komediální muzikál Páni mají radši blondýnky (1953) studia Twentieth Century-Fox, kde se objevila po boku Marilyn Monroe. Dlouhodobější vztahy ale udržovala se svým mentorem Howardem Hughesem a jím ovládanou společností RKO. Právě v jejich produkci vznikl film noir Jeho typ ženy (1951), který uvedeme v programu letošního ročníku. Ve snímku režiséra Johna Farrowa se hereččiným partnerem stal nám dobře známý Robert Mitchum.

Richard Conte (1910–1975) filmově debutoval v roce 1939, ale v následujících několika letech upřednostnil kariéru v divadle. Po krátkém působení v armádě podepsal smlouvu se společností Twentieth Century-Fox, která chvíli tápala, jak jej nejlépe uplatnit. Až v druhé polovině 40. let se začal jeho hvězdný obraz úspěšně konsolidovat v kriminálních látkách. Conte se v rychlém sledu objevil ve filmech Někde v noci (1946), 13 Rue Madeleine (1947), Volejte Northside 777 (1948), Dálnice zlodějů, Dům cizinců (oba 1949) a The Sleeping City (1950). Jedním z vrcholů tohoto plodného období je bezpochyby Pláč města (1948), kterým si hercův odkaz letos připomeneme (a který zároveň tvoří vhodné pojítko k retrospektivě Roberta Siodmaka).

Jako potomek italoamerických rodičů z New Jersey se Conte většinou objevoval v rolích s italským původem. Mimo to ale projevoval překvapivou všestrannost a dokázal být stejně přesvědčivý jako sadistický gangster (Velká kombinace /1955/), slizký manipulátor (Ve víru /1949/), nevinná oběť (Volejte Northside 777) nebo snaživý outsider (Dálnice zlodějů). Poté, co v 50. letech film noir ustoupil do pozadí (jedním z posledních Conteho triumfů byli v roce 1957 Bratři Ricové), se herec přesunul do vedlejších rolí a na televizní obrazovku, nicméně v roce 1972 se stylově vrátil jako don Barzini v Kmotrovi. Jeho comeback bohužel netrval dlouho: o tři roky později herec ve věku 65 let podlehl infarktu.