Květina v pekle (Jiokhwa )

Pokud si myslíme, že kombinování žánrů je vlastností pouze moderní korejské kinematografie, Květina v pekle nás rychle vyvede z omylu. Milostný trojúhelník mezi prostitutkou Sonyou a dvěma bratry rozkládá rodinné vazby a zbavuje mladšího z nich posledních zbytků nevinnosti i naivity. Sonya je patrně nejvýraznější femme fatale v dějinách korejského filmu, nejednoznačná, svůdná a destruktivní. Režisér Shin Sang-ok, jeden z nejúspěšnějších tvůrců 60. let, zde maluje znepokojivý portrét lidí na okraji společnosti, ztracených v ruinách zničeného světa. Kulisy opuštěné americké základny působí jako metafora morální i fyzické vyprahlosti. Film mísí melodramatickou zápletku s realistickými, dokumentární záběry, čerpá z poetiky italského neorealismu a vrcholí spektakulárním finále. Květina v pekle je důkazem, že korejská kinematografie už v polovině 20. století dokázala být stejně formálně odvážná jako emocionálně zdrcující. (Dan Krátký)