Co je film noir?

Los Angeles, 1947. Soukromý detektiv v omšelém baloňáku škrtne sirkou a připálí si cigaretu. Jeho obličej střídavě ozařuje světlo z blikajícího neonového nápisu. Po deštěm zmáčeném chodníku jde letargicky do nedalekého nočního podniku. Přivádí ho tam vyšetřování vraždy. Jednou z hlavních podezřelých je i půvabná barová zpěvačka, která se s obětí – nechvalně proslulým šéfem podsvětí – dobře znala. Je možné, že se dopustila tak ohavného činu? A pokud ano, vraždila z vášně nebo kvůli penězům? Detektiv tomu bude chtít přijít na kloub, ale musí si dát pozor, aby sám nepropadl jejímu kouzlu…

Popsaná scéna není explicitně převzata z žádného konkrétního filmu, přesto bude spoustě lidí povědomá. Film noir za více než 80 let své existence pevně zapustil kořeny jako nedílná součást kulturní výbavy lidí po celém světě. Jeho ikonografie a charakteristické postupy – cynický antihrdina, svůdná femme fatale, retrospektivní vyprávění, velkoměsto jako labyrint temných uliček – se staly natolik rozpoznatelnými, že mohou hraničit s klišé. Přesto však kombinace temného vizuálního stylu a bezvýchodné atmosféry svádí jednu generaci filmových fanoušků za druhou.

Navíc film noir se navzdory stabilitě svých základních výrazových prostředků ukázal jako překvapivě tvárný. Už ve 40. a 50. letech dokázal infiltrovat žánry westernu, sci-fi a komedie a jeho lokální varianty se mimo USA prosadily v řadě národních kinematografií, od Mexika a Argentiny přes Francii a Británii až po Japonsko a Koreu. Jeho přetrvávající oblibu v neposlední řadě dokládají i další média a formáty – od televizních seriálů přes komiksy a videohry až po reklamní design. Dnes platí za jeden z mála vskutku transnárodních a transmediálních fenoménů. Filmu noir se zkrátka jen tak nezbavíme, a to je dobře.

Noir Film Festival je už od roku 2013 tady, aby prozkoumával různé podoby noirové estetiky a přibližoval je široké veřejnosti, ať už jde o ostřílené filmové znalce nebo relativní nováčky.

Milan Hain, dramaturg NFF