Důraz na řemeslo, jakkoliv morálně pochybné, džungle velkoměsta vyvedená v neonech a stínech, a občas znepokojující, až voyeuristická kamera – takové jsou neo-noirové thrillery z dílny Michaela Manna. Jeho postavy a zápletky spadají pohodlně do žánrových mantinelů: zloději a vrazi se potkávají se svými narativními zrcadly v podobě tvrdých či přinejmenším nesmírně odhodlaných vyšetřovatelů v až filozofických hrách na kočku a myš. Stranou však nezůstává ani náhodný John Doe, nacházející se ve špatný čas na špatném místě a vržený do víru nepředvídatelných a nebezpečných událostí. Ve výběru z Mannova díla, který tato programové sekce nabídne, nebude chybět právě ani Collateral (2004), v němž se jedné obyčejné losangeleské noci neméně obyčejný losangeleský taxikář Max omylem zaplétá s tajemným pasažérem Vincentem. Samozřejmě nelze opomenout také Mannův ikonický, téměř tříhodinový střet osobností detektiva Hanny a lupiče McCauleyho v Nelítostném souboji (Heat, 1995), v němž bude mimo jiné možné zavzpomínat i na Vala Kilmera. Lze v něm najít určité tematické a charakterové paralely s jeho starším filmovým sourozencem, Zlodějem (Thief, 1981). Pozadu za těmito hity nezůstává ani příběh veřejností obdivovaného gangstera Johna Dillingera, ztvárněného Johnnym Deppem v Mannových Veřejných nepřátelích (Public Enemies, 2009), a režisérův úkrok do kyberzločinu, který představuje možná méně známý Hacker (Blackhat, 2015).

Letošní pocty jsou zasvěceny dvěma hereckým osobnostem, které shodně vystoupaly ke slávě v polovině 40. let a na vrcholu se udržely do konce následující dekády. Jane Russell (1921–2011) se stala hollywoodským sex symbolem poté, co ji producent Howard Hughes obsadil do kontroverzního westernu Psanec (1943). Film i na něj navázaná skandální propagační kampaň akcentovaly hereččino spoře oděné tělo a byly to právě tělesnost, vyzývavost a sensualita, které se staly klíčovými ingrediencemi jejího hvězdného obrazu i pro další období. Nejikoničtějším filmem Russell se stal v 50. letech komediální muzikál Páni mají radši blondýnky (1953) studia Twentieth Century-Fox, kde se objevila po boku Marilyn Monroe. Dlouhodobější vztahy ale udržovala se svým mentorem Howardem Hughesem a jím ovládanou společností RKO. Právě v jejich produkci vznikl film noir Jeho typ ženy (1951), který uvedeme v programu letošního ročníku. Ve snímku režiséra Johna Farrowa se hereččiným partnerem stal nám dobře známý Robert Mitchum.

Richard Conte (1910–1975) filmově debutoval v roce 1939, ale v následujících několika letech upřednostnil kariéru v divadle. Po krátkém působení v armádě podepsal smlouvu se společností Twentieth Century-Fox, která chvíli tápala, jak jej nejlépe uplatnit. Až v druhé polovině 40. let se začal jeho hvězdný obraz úspěšně konsolidovat v kriminálních látkách. Conte se v rychlém sledu objevil ve filmech Někde v noci (1946), 13 Rue Madeleine (1947), Volejte Northside 777 (1948), Dálnice zlodějů, Dům cizinců (oba 1949) a The Sleeping City (1950). Jedním z vrcholů tohoto plodného období je bezpochyby Pláč města (1948), kterým si hercův odkaz letos připomeneme (a který zároveň tvoří vhodné pojítko k retrospektivě Roberta Siodmaka).

Jako potomek italoamerických rodičů z New Jersey se Conte většinou objevoval v rolích s italským původem. Mimo to ale projevoval překvapivou všestrannost a dokázal být stejně přesvědčivý jako sadistický gangster (Velká kombinace /1955/), slizký manipulátor (Ve víru /1949/), nevinná oběť (Volejte Northside 777) nebo snaživý outsider (Dálnice zlodějů). Poté, co v 50. letech film noir ustoupil do pozadí (jedním z posledních Conteho triumfů byli v roce 1957 Bratři Ricové), se herec přesunul do vedlejších rolí a na televizní obrazovku, nicméně v roce 1972 se stylově vrátil jako don Barzini v Kmotrovi. Jeho comeback bohužel netrval dlouho: o tři roky později herec ve věku 65 let podlehl infarktu.

V letošní sekci zaměřené na místní noir se podíváme hlavně do šedesátých let a potkáme škálu různorodých postav různorodých životních cest. V rámci této dekády se na plátnech Křivoklátu vystřídá například nadčasový narativ farmaceutického/medicínského zločinu v Kde alibi nestačí (1961) Vladimíra Čecha s jedním z nejvýznamnějších filmů československé kinematografie, Herzovým Spalovačem mrtvol (1968). Znepokojivá figura pana Kopfrkingla, zaměstnance krematoria, a vyšetřovatelský tým Tůma-Líbal zprostředkují ve svých narativech různé způsoby využití rozpoznatelných noirových prvků v mnohdy žánrově hybridních příkladech z československé kinematografie. Sekce však nezůstane výhradně v šedesátkách a do této skládačky přihodí také kosmopolitní element v podobě Panenky (1980), TV filmu natočeného podle románu amerického spisovatele Eda McBaina a zachovávajícího anglofonní jména i prostředí své předlohy. Vazbu na anglofonní prostředí v sekci posílí také televizní film Bratři Ricové (1969) podle knihy Georgese Simenona, jehož americká adaptace z roku 1957 byla promítána na loňském ročníku festivalu v rámci retrospektivy filmů režiséra Phila Karlsona.

Až na třináctý ročník festivalu jsme si schovávali retrospektivu Roberta Siodmaka, režiséra, který spolu s dalšími hollywoodskými velikány, jako byli Billy Wilder, Fritz Lang nebo Anthony Mann, nejprůrazněji a nejkonzistentněji formoval noirovou poetiku. Siodmak se narodil na přelomu 19. a 20. století v Drážďanech. K filmu se dostal jako pětadvacetiletý a ještě před dovršením třicítky se spolu s mladším bratrem Kurtem (později Curtem), Fredem Zinnemannem, Billym Wilderem a Edgarem G. Ulmerem podílel na přelomovém němém filmu Lidé v neděli (Menschen am Sonntag, 1929). Po nástupu Hitlera k moci stejně jako mnozí další odešel do Francie, kde se věnoval různým žánrům a jen v roce 1936 stihl dokončit čtyři filmy. Politický vývoj v Evropě a jeho židovský původ jej však na konci dekády přiměly pokračovat v cestě dál až na druhou stranu Atlantiku.

V Hollywoodu Siodmak začal jako režisér béčkových filmů, které se ukázaly jako vhodné tréninkové pole pro bohatou sérii filmů noir, jimž se programově věnoval mezi lety 1944 a 1950. Siodmakovy noiry se vyznačují skvělým vystižením velkoměstské atmosféry, inovativním přístupem k narativu skrze užívání rozsáhlých retrospektiv i složitějších vyprávěcích vzorců a vizuální vynalézavostí, která podporuje celkovou atmosféru bezvýchodnosti a fatalismu. Mnohé ze Siodmakových filmů jsme na festivalu již uvedli, ale tentokrát nabízíme možnost ocenit jeho tvorbu jako komplexní soubor opakujících se motivů a formálních technik. K reprízám bude patřit psychologický thriller Temné zrcadlo (The Dark Mirror, 1946, Noir Film Festival 2016) se skvělou Olivií de Havilland a noirově čistá práce v podobě snímku Křížem krážem (Criss Cross, 1949, NFF 2015). Premiérově pak uvedeme netradiční viktoriánský příběh Scotland Yard zasahuje (The Suspect, 1944) a Podivný případ strýčka Harryho (The Strange Affair of Uncle Harry, 1945), který vytváří vítané pojítko k sekci Pozor, spoiler! Další programová odhalení si necháváme na později, těšte se!

Noir rezervační systém (NRS)
nahrazuje letos poprvé rezervace a objednávání základních festivalových akreditací a jednotlivých vstupenek na filmové projekce e-mailem :).
Systém je zcela nový a byl vytvořen speciálně pro Noir Film Festival. Budeme vám vděčni za připomínky k fungování systému a rovněž za zpětnou vazbu k uživatelskému prostředí systému na vstupenky/zav./noirfilmfestival.cz.

NRS je spuštěn od 1. 5. 2025 18:00 hod. pro rezervace a zakoupení základních akreditací/pasů na 13. ročník NFF (tj. Celofestivalového pasu, Víkendového pasu a Jednodenních pasů na čtvrtek 28. 8., pátek 29. 8. a sobotu 30. 8. 2025).

*Ode dne zveřejnění kompletního programu 13. ročníku festivalu, tj. od 26. 6. 2025, bude možné rezervovat/objednat vstupenky na jednotlivé filmové projekce.

Vstup do NRS

Filmy noir se nejčastěji odehrávají v barech a nočních klubech, temných zadních uličkách, v okolí dostihových závodišť a boxerských ringů nebo v zapadlých zašívárnách – zkrátka v prostředí, kde se ostřílení zločinci cítí jako doma a kam se naopak spořádaní občané vydávají jen se sebezapřením nebo z donucení. Někdy se ale kola spravedlnosti dají do pohybu a filmové příběhy nás zavedou do kanceláří soukromých detektivů, na policejní stanice nebo do majestátních soudních síní. Právě soudy, v nichž se rozhoduje o vině a nevině noirových protagonistů, budou v centru pozornosti další sekce 13. ročníku Noir Film Festivalu.

Všechny čtyři zvolené filmy vedle soudního prostředí spojuje mimořádně silné obsazení, které musí potěšit každého noirového fanouška. V Zaklepej na něčí dveře (Knock on Any Door, 1949) hraje Humphrey Bogart obhájce, jenž se jako rodinný známý ujme případu mladistvého delikventa obviněného z vraždy policisty. V Lid vs. O’Hara (The People Against O’Hara, 1951) exceluje Spencer Tracy v roli stárnoucího a chybujícího advokáta, který zjišťuje, že už na vysokou soudní hru jednoduše nestačí. Jedním z mnoha filmů, které daly vyniknout hereckému mistrovství Edwarda G. Robinsona, je noirové drama Ilegální (Illegal, 1955), kde výřečný prokurátor udělá osudový omyl a čeká ho prudký kariérní pád. A konečně Svědek obžaloby (Witness for the Prosecution, 1957) legendárního Billyho Wildera – s hvězdným obsazením v čele s Charlesem Laughtonem a Marlene Dietrich – nabízí zamotaný příběh vraždy podle divadelní předlohy Agathy Christie, který vrcholí sérií překvapivých odhalení, jež vytvářejí spojení s letošní hlavní tematickou sekcí Pozor, spoiler!

Od 18. 4. 2025 je možné podpořit 13. ročník Noir Film Festivalu také zakoupením „ubytovacího balíčku“ v pěti variantách – s jedním Noir nebo dvěma Celofestivalovými pasy. Majitelé samostatných Sponzor a Noir pasů mají nárok na zprostředkování festivalového ubytování, majitelé Partner pasů mají již ubytování zahrnuté v ceně akreditace.

Více informací naleznete zde: https://www.noirfilmfestival.cz/cz/pro-navstevniky/festivalove-ubytovani/.

Většina velkých filmových projektů současnosti je během příprav zahalena rouškou tajemství a produkční společnosti pečlivě zvažují, jaký typ zpráv vypustí do světa. Hrozba nekontrolovaného šíření informací prostřednictvím sociálních sítí proměnila i divácké návyky. Velkou část filmové veřejnosti stíhá spoilerová panika v obavě, že v online prostředí narazí na nechtěnou informaci o příběhu, postavách, obsazení nebo další klíčové oblasti dychtivě vyhlíženého projektu. Z toho důvodu může působit velmi překvapivě zjištění, že byly časy, kdy se informace o filmech šířily mnohem volněji, bez obav, že prozrazení zápletky – nebo dokonce klíčového dějového zvratu – může podstatně zkazit divácký zážitek. Byly to časy, kdy novináři v recenzích vesele prozrazovali identitu vrahů a trailery ujišťovaly publikum, že milenci přes nástrahy společnosti skončí spolu.

V hlavní programové sekci 13. ročníku Noir Film Festivalu se podíváme na pětici filmů ze 40. až 60. let, které pomohly položit základy fenoménu spoilerové paniky, jakkoliv jejich dobová propagace se v mnohém lišila od dnešních zvyklostí, jež zahrnují různé stupně utajení a klauzule o mlčenlivosti pro členy štábu. Všech pět filmů do značné míry spoléhá na šokující narativní zvraty či odhalení, jejichž předchozí znalost může značně pozměnit (podle některých přímo zkazit) divácký zážitek. Byli jste varováni! Těšit se můžete mimo jiné na Ženu za výlohou (The Woman in the Window, 1944) noirového klasika Fritze Langa, legendární Ďábelské ženy (Les Diaboliques, 1955) francouzského režiséra Henriho-Georgese Clouzota a britský film Chuť strachu (Taste of Fear, 1961) natočený po enormním diváckém ohlasu Hitchcockova Psycha (1960).

Od 1. února je možné podpořit připravovaný ročník NFF také zakoupením některé ze zbývajících „štědrých akreditací„, které nebyly dosud poskytnuty jako benefity za poukázané dary festivalu. Čtyřicet těchto akreditací má již svého majitele.

K dnešnímu dni je ještě k dispozici 10 Noir pasů (10 z celkových 30). Partner i Sponzor pasy jsou již VYPRODÁNY (0 z 5, resp. 0 z 15).

Prodej základních akreditací na letošní ročník bude zahájen 1. 5. 2025. Děkujeme za podporu festivalu a těšíme se na vás v srpnu za hradbami Křivoklátu.