Philip Marlowe je pravděpodobně nejikoničtější postavou americké kriminální fikce. Raymond Chandler ve svých románech a povídkách vytvořil svět, v němž se protiváhou k všudypřítomné zkaženosti stává novodobý rytíř, který – ač chybující – stojí na straně cti a spravedlnosti. Jak to autor popsal ve slavné eseji „The Simple Art of Murder“ z roku 1944, „těmi bídnými ulicemi musí kráčet muž, který sám není bídák a nemá ani špinavé ruce, ani strach.“ Ve filmovém médiu Marlowovi nejpamátněji propůjčil tělo a hlas Humphrey Bogart ve snímku Hluboký spánek (1946), ačkoliv Chandler sám upřednostňoval o dva roky starší verzi postavy v podání Dicka Powella v raném noiru Sbohem buď, lásko má. Marlowe má však mnohem více filmových a televizních tváří a právě na ty se v programu letošního Noir Film Festivalu zaměříme. V roce 1947 si soukromé očko zahráli dva muži stejného příjmení: George Montgomery se objevil v adaptaci románu Vysoké okno režírované nedoceněným Johnem Brahmem, zatímco herec a režisér Robert Montgomery přetvořil Dámu v jezeře v jeden z nejodvážnějších experimentů se subjektivní kamerou v dějinách kinematografie. O necelých třicet let později se dokonce dvakrát ke ztvárnění Marlowa dostal ten, který se pro roli snad narodil: Robert Mitchum. Poprvé se tak stalo v nové adaptaci druhého Chandlerova románu Sbohem buď, lásko má uvedené do kin v roce 1975. (mh)

Noir Film Festival se dlouhodobě snaží ukázat, že vedle Spojených států amerických film noir se svými archetypálními postavami, temným vizuálním stylem a existenciálním náhledem na svět zapustil kořeny i v řadě dalších zemí po celém světě. Poté, co jsme obkroužili zeměkouli a udělali zastávky v Evropě, Latinské Americe a Asii, se vracíme na místo, kde vzhledem k historicky silné tradici detektivek a kriminálních příběhů máme možná největší dluh – do Spojeného království. Sekce zaměřená na britský příspěvek noirové estetice prokáže vysokou řemeslnou úroveň i vynalézavost tamní kinematografie. Plynové lampy (Gaslight, 1940) podle divadelní hry Patricka Hamiltona si v ničem nezadají se slavnější hollywoodskou adaptací téže látky z roku 1944 a nabídnou atmosférickou podívanou z viktoriánské Anglie se skvělým Antonem Walbrookem v hlavní roli. Posedlost (Obsession, 1949) režírovaná Američanem Edwardem Dmytrykem je pozoruhodnou psychologickou studií o patologické fixaci a pomstě. Nejmladší film z kolekce Pronásledovaný (Hunted, 1952) přináší variaci na oblíbený motiv postav na útěku před zákonem a minulostí a skvělý herecký výkon Dirka Bogarda v jeho průlomové roli. Další dva tituly ještě čekají na odtajnění. Je nám velkou ctí, že záštitu nad festivalem pro letošek přijal britský velvyslanec v ČR Matt Field. (mh)

O neoficiální titul „krále béčkového filmu“ by mohlo soupeřit vice režisérů, ale jedním z nejžhavějších adeptů na vítezství by jistě – vedle Edgara G. Ulmera, připomenutého na NFF 2022 – byl Joseph H. Lewis (1907–2000). Lewis se narodil v New Yorku do rodiny židovských přistěhovalců z Ruska. Před třicátými narozeninami se dostal k filmu a zprvu se profiloval jako režisér nízkonákladových westernů. Jeho preference netradičních kompozičních řešení mu vysloužila přezdívku „Wagon-Wheel Joe“ (protože často používal kola dostavníků jako výrazný vizuální prvek). Ačkoliv postupně vyzkoušel pestrou paletu žánrů, historicky nejvýraznější zápis zanechal ve filmu noir, jemuž se s přestávkami věnoval mezi lety 1945 a 1955. Podobně jako Ulmer dokázal i Lewis elegantně překonat finanční omezeni béčkové produkce a jeho noiry se vyznačuji nápaditými řešeními konvenčních situací. Zejména pak vynikají upřednostněním dlouhých záběrů pohyblivou kamerou a netradičních osvětlovacích schémat, často využívajících vysoký kontrast. NFF 2026 Lewise připomene skrze výběrovou retrospektivu, v níž nebudou chybět kanonické filmy Blázni do zbraní (Gun Crazy, 1949) a Velká kombinace (The Big Combo, 1955). Doplní je méně známé tituly, z nichž jako první odhalujeme Dámu bez dokladů (A Lady Without Passport, 1950), kde titulní roli ztvárnila Hedy Lamarr. (mh)