Priority ticket reservation for the 13th NFF for festival pass holders ends on July 10th at midnight! From July 11th, those who do not have a pass will be able to purchase individual tickets for screenings (via NRS). So don’t hesitate any longer and book your tickets as soon as possible…
Every year, the so-called special screenings serve to commemorate important anniversaries and significant personalities as well as to highlight noteworthy titles that did not make it into the other sections. Two films will commemorate iconic actors who recently passed away: Alain Delon (1935–2024) excels in the crime thriller Flic Story, while Arthur Penn’s neo-noir Night Moves showcases Gene Hackman (1930–2025) at his best. On top of that, both films were released exactly 50 years ago. Another tribute, in the form of the historical TV crime drama Death in the Girardin Garden (1996), will be dedicated to long-time supporter and honorary patron of the Noir Film Festival, Hana Maciuchová (1945–2021). Next, we will take a deep dive into history with the silent film The Cheat (1915), accompanied by live music from cellist Terezie Kovalová, who is currently receiving acclaim for her solo album Zinka. After several years, František Vláčil’s Snake Poison (1981) returns to the festival program on the occasion of its debut on DVD. Finally, contemporary Czech production will be represented by the six-part miniseries The Well (2025), based on a notorious family tragedy from 1968.
Sekce Zvláštní uvedení každý rok slouží k připomenutí důležitých výročí a významných osobností nebo k zařazení pozornosti hodných titulů, na které se v ostatních sekcích nedostalo. Dvěma filmy si zavzpomínáme na ikonické herce, kteří nás nedávno opustili: v krimi thrilleru Povídka o policajtovi exceluje Alain Delon (1935–2024), zatímco neo-noir Arthura Penna Noc postupuje představuje ve vrcholné formě Genea Hackmana (1930–2025). Od vzniku obou filmů navíc letos uplynulo 50 let. Další vzpomínka v podobě televizního historického krimi Smrt v zahradě Girardinů (1996) bude patřit dlouholeté podporovatelce a čestné patronce Noir Film Festivalu, Haně Maciuchové (1945–2021). Hluboko do historie se podíváme s němým filmem Podvod (1915) uváděným s živým hudebním doprovodem violoncellistky Terezie Kovalové, která aktuálně sbírá ovace za sólové album Zinka. Do programu festivalu se po několika letech vrací Hadí jed (1981) Františka Vláčila, který premiérově vychází na DVD. A konečně aktuální tuzemskou tvorbu bude zastupovat šestidílná minisérie Studna (2025), jejíž příběh vychází z nechvalně proslulé rodinné tragédie z roku 1968.
The complete program of the 13th Noir Film Festival, including program sections and daily screenings, can be now found on the website.
Due to continuting negotiations with the U.S. Embassy, the downloadable version of the program will be made available on the 1st of July 2025.
Na webu nyní naleznete kompletní program 13. ročníku Noir Film Festivalu, včetně programových sekcí a jednotlivých promítacích dnů.
Emphasis on craft, no matter how morally questionable, the metropolitan jungle painted in neons and shadows, and unsettling, almost voyeuristic cinematography – that is the neo-noir thriller from the workshop of Michael Mann. His characters and plots still fit comfortably within the genre borders: thiefs and murderers meet their narrative mirrors in hard-boiled or at least very determined investigators in cat-and-mouse chases of almost philosophical dimensions. But there i salso the common John Doe, in a bad place and at a bad time, thrown into dangerous and unpredictable events. In the selection of Mann’s oeuvre offered in this programme section, we are not fogetting Collateral (2004), where on a regular Los Angeles night, a regular Loas Angeles cabbie Max gets tangled up with Vincent, his mysterious passenger. Naturally we also cannot leave out Mann’s iconic, almost three-hour clash of personalities embodied by detective Hanna and master thief McCauley in Heat (1995), which also gives us opportunity to remember the late Val Kilmer. Certain thematic and character parallels can be found in his older filmic sibling, Thief (1981). These hits are accompanied by the also impressive story of John Dillinger, played by Johnny Depp in Mann’s Public Enemies (2009) and also the director’s dip into cybercrime depicted in the possibly less known Blackhat (2015).
Důraz na řemeslo, jakkoliv morálně pochybné, džungle velkoměsta vyvedená v neonech a stínech, a občas znepokojující, až voyeuristická kamera – takové jsou neo-noirové thrillery z dílny Michaela Manna. Jeho postavy a zápletky spadají pohodlně do žánrových mantinelů: zloději a vrazi se potkávají se svými narativními zrcadly v podobě tvrdých či přinejmenším nesmírně odhodlaných vyšetřovatelů v až filozofických hrách na kočku a myš. Stranou však nezůstává ani náhodný John Doe, nacházející se ve špatný čas na špatném místě a vržený do víru nepředvídatelných a nebezpečných událostí. Ve výběru z Mannova díla, který tato programové sekce nabídne, nebude chybět právě ani Collateral (2004), v němž se jedné obyčejné losangeleské noci neméně obyčejný losangeleský taxikář Max omylem zaplétá s tajemným pasažérem Vincentem. Samozřejmě nelze opomenout také Mannův ikonický, téměř tříhodinový střet osobností detektiva Hanny a lupiče McCauleyho v Nelítostném souboji (Heat, 1995), v němž bude mimo jiné možné zavzpomínat i na Vala Kilmera. Lze v něm najít určité tematické a charakterové paralely s jeho starším filmovým sourozencem, Zlodějem (Thief, 1981). Pozadu za těmito hity nezůstává ani příběh veřejností obdivovaného gangstera Johna Dillingera, ztvárněného Johnnym Deppem v Mannových Veřejných nepřátelích (Public Enemies, 2009), a režisérův úkrok do kyberzločinu, který představuje možná méně známý Hacker (Blackhat, 2015).
This year’s tributes are dedicated to two actors who rose to fame in the mid-1940s and remained at the top until the end of the following decade. Jane Russell (1921–2011) became a Hollywood sex symbol after producer Howard Hughes cast her in the controversial western The Outlaw (1943). The film and its scandalous promotional campaign emphasized the actress’s scantily clad body, and it was precisely her physicality, provocativeness, and sensuality that became key ingredients of her star image for years to come. Russell’s most iconic film was the 1953 Twentieth Century-Fox comedy musical Gentlemen Prefer Blondes, in which she appeared alongside Marilyn Monroe.
However, she maintained a long-term relationship with her mentor Howard Hughes and his company RKO. It was during their collaboration that the film noir His Kind of Woman (1951) was made, which we will be screening at this year’s festival. In the film, directed by John Farrow, the actress’s partner was the well-known film noir icon Robert Mitchum.
Richard Conte (1910–1975) made his film debut in 1939, but in the following years he preferred a career in theater. After a brief stint in the army, he signed a contract with Twentieth Century-Fox, which struggled for a while to find the best use for him. It was not until the second half of the 1940s that his star image began to consolidate successfully in crime films. Conte appeared in quick succession in Somewhere in the Night (1946), 13 Rue Madeleine (1947), Call Northside 777 (1948), Thieves’ Highway, House of Strangers (both 1949) and The Sleeping City (1950).
One of the highlights of this prolific period is undoubtedly Cry of the City (1948), which will commemorate the actor’s legacy this year (and which also serves as a fitting link to the Robert Siodmak retrospective). As the son of Italian-American parents from New Jersey, Conte mostly appeared in roles with Italian origins.As the son of Italian-American parents from New Jersey, he mostly appeared in roles with Italian origins. However, he also demonstrated surprising versatility and was equally convincing as a sadistic gangster (The Big Combo /1955/), a slimy manipulator (Whirlpool /1949/), an innocent victim (Call Northside 777) or a hard-working underdog (Thieves’ Highway). After the production of film noir declined in the 1950s (one of Conte’s last triumphs was The Brothers Rico in 1957), the actor moved into supporting roles and television, but he managed to make a stylish return in 1972 as Don Barzini in The Godfather. Unfortunately, his comeback was short-lived: three years later, at the age of 65, he died of a heart attack.
Letošní pocty jsou zasvěceny dvěma hereckým osobnostem, které shodně vystoupaly ke slávě v polovině 40. let a na vrcholu se udržely do konce následující dekády. Jane Russell (1921–2011) se stala hollywoodským sex symbolem poté, co ji producent Howard Hughes obsadil do kontroverzního westernu Psanec (1943). Film i na něj navázaná skandální propagační kampaň akcentovaly hereččino spoře oděné tělo a byly to právě tělesnost, vyzývavost a sensualita, které se staly klíčovými ingrediencemi jejího hvězdného obrazu i pro další období. Nejikoničtějším filmem Russell se stal v 50. letech komediální muzikál Páni mají radši blondýnky (1953) studia Twentieth Century-Fox, kde se objevila po boku Marilyn Monroe. Dlouhodobější vztahy ale udržovala se svým mentorem Howardem Hughesem a jím ovládanou společností RKO. Právě v jejich produkci vznikl film noir Jeho typ ženy (1951), který uvedeme v programu letošního ročníku. Ve snímku režiséra Johna Farrowa se hereččiným partnerem stal nám dobře známý Robert Mitchum.
Richard Conte (1910–1975) filmově debutoval v roce 1939, ale v následujících několika letech upřednostnil kariéru v divadle. Po krátkém působení v armádě podepsal smlouvu se společností Twentieth Century-Fox, která chvíli tápala, jak jej nejlépe uplatnit. Až v druhé polovině 40. let se začal jeho hvězdný obraz úspěšně konsolidovat v kriminálních látkách. Conte se v rychlém sledu objevil ve filmech Někde v noci (1946), 13 Rue Madeleine (1947), Volejte Northside 777 (1948), Dálnice zlodějů, Dům cizinců (oba 1949) a The Sleeping City (1950). Jedním z vrcholů tohoto plodného období je bezpochyby Pláč města (1948), kterým si hercův odkaz letos připomeneme (a který zároveň tvoří vhodné pojítko k retrospektivě Roberta Siodmaka).
Jako potomek italoamerických rodičů z New Jersey se Conte většinou objevoval v rolích s italským původem. Mimo to ale projevoval překvapivou všestrannost a dokázal být stejně přesvědčivý jako sadistický gangster (Velká kombinace /1955/), slizký manipulátor (Ve víru /1949/), nevinná oběť (Volejte Northside 777) nebo snaživý outsider (Dálnice zlodějů). Poté, co v 50. letech film noir ustoupil do pozadí (jedním z posledních Conteho triumfů byli v roce 1957 Bratři Ricové), se herec přesunul do vedlejších rolí a na televizní obrazovku, nicméně v roce 1972 se stylově vrátil jako don Barzini v Kmotrovi. Jeho comeback bohužel netrval dlouho: o tři roky později herec ve věku 65 let podlehl infarktu.
